Hudba

Texty

Telefon (Head-Down Generation)

Sám opodál zvoní telefon,
ruší noční tmou a tichem ladí tón.
Realitou stal se, závislosti zrodil v nás mnohých.
Sílou svou nutí všechny kolem hrát s dobou.

Náladou je znám vždy stejný.

Ať pád, či vodopád točí to telefon – točí to telefon.
Skrývá svědectví příběhů na pozadí.
Být lavinou módou nikdy nevynechá spojení.

Svádí nás úchylka co obohatí sezení.
Náladou je znám vždy stejný,
nádobou kočár veřejný.

Náladou je znám vždy stejný.
Sítí utkanou, ideál veřejný.

Náladou je znám vždy stejný.
svojí sítí utkanou, ideál veřejný.

Únik

Uniknem co nejdál, tam kde vesmír usíná,
úplně co nejdál, nebe už se stmívá.

Poryvem co zvedá, zrnka z písku zmáčená,
šlápni na ten pedál, svět je dokořán.

Ouo, Ouo, úsvit nepočká,
Ouo, Ouo, křídla rozpíná

Perun do vln sedá, měsíc břehy prolíná,
uniknem co nejdál, obzor s mořem splývá.

Oblaka jsou bledá, můry bloudí v záclonách,
teleport až k hvězdám, příboj začíná.

Ouo, Ouo, úsvit nepočká,
Ouo, Ouo, křídla rozpíná

Světa půl, kde svý místo mám,
lehký dotek snů, závrať báječná.
Podbízím svůj klid, únik do jiných sfér.
Nač dál se ptát?
Dálavou se nést, vlídně lhát. Ty víš, vím já.

Uniknem co nejdál, vůle sílu rozpoutá,
Orient i Nepál, scéna bezbřehá.

Krusta hor je šedá, naše srdce svázaná.
Naposled se nebát, dveře dokořán.

Ouo, Ouo, úsvit nepočká,
Ouo, Ouo, křídla rozpíná

Start

Stíráš ze skla dlaní padlý sníh.
Svázaný v tichém koutě dřímáš.

Vstát, jít tolikrát bouři čelit znovu.
Víc síly, rychlej spád beze ztrát.
Vstát, jít rozevlát hřívu peruť ryzí.
Snům vstříc. Za svou vizí hnát – už napořád.

Svádí z cesty oblé siné jívy.
Pádí, stěrač fádně spíná.

Snáz, líp po stopách krásně v deliriu,
vstát, nabýt síly. Má to spád, jak se zdá.
Hráz prolomí žízeň v nás, jízda nekonečná.
Hnát, dobýt pól, stále smysl má.

Osudím zamícháš,
nad vodou líp se dýchá.
Nohama pevně na zem,
předsudky volný fráze.
Napětí v žilách roste,
adrenalin pění v kostech.
Poslední ostych padá,
probuzení, hbitost hada.

Mávnutí, volnej pád, zas letět, bejt akrobat.
Pak zpátky pevně na zem, navěky v rovnováze.
Do ticha zašeptat, poutník i aristokrat.
Soukolí rozbíhá se, parabella míří.

Vstát, jít tolikrát bouři čelit znovu.
Víc nový síly, rychlej spád, beze ztrát, tak přidej.
Vstát, směle jít rozevlát hřívu, peruť ryzí.
Sám s lehkostí za svou vizí hnát.

Bájná návěstí.

Binární svět

Bdím, cáry snů se líně vznáší.
Spím, tichý smích den k ránu zháší.
Vím, noční můry blíž se sápou.
Klikatej stín, náhle chcíp, jen hořák plá tmou.

Dál mám, dál mám
ten pocit, že se valím z kopce,
těkám jak dým, rotuju v hrobce.
Dál sám, dál sám
jsem tam kde nikdy nikdo nežil,
v portálu “Z”.

Sním, krápe déšť a zdi se sklání.
Právě teď, právě dnes, oko teleskopu pátrá.
Teď vím, že s tím, musím žít, přepít to zdání.

Dál sám, dál sám
svým drábem být, zažehnout krakatit.
Dál sám, dál sám
jen tak si bejt, tak žít. Binární svět!

Sám, bez jasných příčin,
kolorit ztracených dnů, nedá mi spát.
Závoj dnů, hladí sdílnou tvář,
dozrál čas, budík se spíná.

Hlídka

Já slyším v dáli hřmění blednout,
umírá déšť a slábne tmou.
Jsme poslední, poslední ve dvou,
kdo bude spát a kdo bdít.

Vzpomínám na opouštění,
na tváře známých posledních.
Tam bratři mí, bratři mí leží,
starý či mlád – stejně.

Hej, hlas mizí únavou,
sám pozor dej si,
nenávist hlídá před branou.
Hej, temnota zkouší vůli tvou,
svírá, tě svírá, její chladný dech promlouvá.

Hvězdy tichým stářím blednou,
úsvit se líně loudá sám.
Jsme poslední, poslední ve dvou,
s nocí umírá krutý flám.

Hej, teď stojíš na nohou,
sám, pozor dej si,
tam nenávist hlídá před branou.
Hej, svoji touhu nehlídám,
dívej se dívej, jak pouto se vzdává a mizí.

Hej, teď stojíš na nohou,
sám pozor dej si,
tam nenávist hlídá před branou.
Hej, svoji touhu nehlídám,
dívej se dívej jak pouto se vzdává nám,
jak pouto se vzdává nám,
jak pouto se vzdává.

Vzpomínám na opouštění,
na tváře známých posledních.
Tam bratři mí, bratři mí leží,
starý či mlád – stejně.

Jsme poslední, poslední ve dvou,
kdo bude spát?

Bratři mí, bratři mí.

Hvězdy

Ránem plout, v tichu úsvit rozjímá,
nevinnost se nahá brouzdá, na slovo skoupá.
Stíny dlouhé, pomalu se plazí dál,
beze slov, bez dalšího spojení,
protancují celý bál.

Unaven odchází každý den,
šero svádí boj, stane se vítězem.
Kapky světel bloudí, rodí se sen,
temnotou proplouvá jak divadlem.

Vstávají hvězdy, podívej a s každou vteřinou,
příběh rozehrát můžou.
Tón doznívá, září sál, vstávej.
Končí spanilá, jízda orlojů.

Chvíli spát, svět si zase přestal hrát,
davy proudí do arén, nový příběh začíná.

Baladou se stává každý den,
dirigentem mládí divadel.
Šero svádí boj, noc je na dohled.
Do tmy se halí, den zvolna umírá.

Vstávají hvězdy, podívej a s každou vteřinou,
příběh rozehrát můžou.
Tón doznívá, září sál, vstávej.
Končí spanilá, jízda orlojů.

Vstávají hvězdy, podívej a s každou vteřinou,
příběh rozehrát můžou.
Tón doznívá, září sál, vstávej.
Končí spanilá, jízda orlojů.

Vstávají nám, podívej jak v záři dýchají.